DVD-VIDEO

Tento formát byl podobným průkopníkem v oblasti DVD, tedy obdobně jako u CD-DA v oblasti CD. Prvním formátem u DVD se stal právě DVD-Video, který se stal natolik populární, že vytlačil z trhu své předchůdce v podobě VHS a VCD. Oproti nim nabízí podstatně vyšší kvalitu jak obrazovou tak i zvukovou. Disky mohou obsahovat i bonusové části související s filmem. Mezi další výhody patří možnost až 8 zvukových stop a 32 verzí titulků. Jeden disk tak může obsahovat lokalizaci až pro 40 jazyků. Kapitoly patří mezi další užitečné vlastnosti tohoto formátu, díky nim je rozdělen film na několik kapitol pro snadnější orientaci. Pro lepší a rychlejší orientaci je k dispozici i navigace pomocí tzv. menu. Užitečnou funkcí může být až 9 různých pohledů kamer.

Rozlišení videa v pixelech může být od 352 × 288 do 720 × 576 pro PAL normu a pro NTSC to je od 352 × 240 do 720 × 480. Snímková frekvence pro normu PAL činí 25 snímků za vteřinu, u NTSC to je 29,97 nebo 23,976 snímků za vteřinu. Video je uloženo pomocí kodeku MPEG-2 s datovým tokem dosahujícím až k 9,8 Mbit/s.

Audio stopy mohou být na DVD-Video ve čtyřech různých podobách. S první jsme se již setkali u CD-DA a to PCM, u DVD-Video je vzorkovací frekvence 48 kHz nebo 96 kHz , rozlišení 16 či 24 bitů L-PCM, 2 až 6 kanálů a datový tok může dosahovat až 6144 kbit/s. MP2 je zase známé z VCD, zde má vzorkovací frekvenci 48 kHz, 1 až 7.1 (8) kanálů a datový tok dosahuje až k 912 kbit/s. Novinkou je AC-3 se vzorkovací frekvencí 48 kHz, 1 až 5.1 (6) kanálů a datový tok až 448 kbit/s. Nejkvalitnější zvuk je na DVD-Video ukládán ve formátu DTS se vzorkovací frekvencí 48 kHz či 96 kHz, 2 až 6.1 (7) kanálů. Datový tok v tomto případě může být buď poloviční (Half Rate), který je 768 kbit/s nebo plný (Full Rate) s 1536 kbit/s.

Tento formát byl poprvé uveden na trh v Japonsku roku 1996, ve zbytku světa to bylo o rok později.